Jak vrch Soláň ke jménu přišel

Než se vyjde od Hutiska navrch na Čarták, říká se tam V ryčáku. Za starých časů, kdo měl větší krdél dobytka, držel si též býky. Tehdy, když se Karlovice začínaly teprve budovat, žil v Jezerném velký gazda, měl všechen dobytek a voly, vozíval s nimi dřevo až do Rožnova. Sloužil u něho jeden valach ze Slovenska, ten pásal ovce, krávy a voly po grúňoch. Míval pěkné stádo a hleděl si ho, jak nejlíp mohl.

Jednou si kravař všiml, že černý býk se mu v poledne vždycky ztrácí - a po nějaké chvíli se zase objeví. Pasákovi to bylo ukrutně divné a povídal si:

"Kde sa ten černý býk potlúká? Musím naňho zavartovať."

 Dával na býka ohromný pozor. Najedenkrát viděl, jak býk jde k jednomu místu a tam hryzá trávu, vyhryzal ji až u samé země.

Když se býk vrátil zase do stáda, kravař šel na to místo. Začal tam motykou kopat a rýpat. Netrvalo dlouho a vyvalil se ze země pěkný, šedý kámen. Pacholek se na něj dívá a vidí, že vzpadá jak sůl. Olízl ho - a ona to opravdu byla čirá sůl. Povídá si:

"Safra, to mosím řéct gazdovi. Nech si sám vyzpytuje, co to je."

Sebral si několik kousků, aby mu gazda věřil. Když přihnal domů, vykládal gazdovi, co zažil, a ukazoval mu kousky soli. Gazda ji zkoušel na jazyku, jak chutná a jak je slaná, a potom povídá pacholkovi:

"Nikomu neprav nic. Ani slůvko! Je-li to sůl, budeme bohatí, ty i já."

 V těch dobách byla sůl velice vzácná, vždyť pro ni formani jezdili až do Polska.

Jenže v noci, jak milý kravař usnul, gazda ho motykou zabil a zakopal. Bál se, aby mezi lidmi neprozradil, co našel, a hlavně aby se s ním nemusel dělit.

Na druhý večer si gazda nachystal měch a krompáč. Čekal, až se zmrkne, a potichúčky se vytratil z chalupy. Dojde na místo, ukopne toho kamene a chutná na jazyku.

 "Co sa stalo, či sem sa snáď zmýlil, či co?"

Kopal jinde, ale žádný slaný kámen nenašel. Sůl se ztratila, načisto propadla.

Od té doby se ten kopec jmenuje Soláň, že se tam kdysi našla sůl. Ten černý býk, co ji našel, se vždycky v pravé poledne objevuje na tom místě, hledá solný kámen a žalostně ryčí. Proto se tomu místu praví V ryčáku.

Tak lakomý gazda připravil Karlovice o sůl. Kdyby nebyl toho valacha zabil, mohli Karlovjané mít dodnes soli dost a ještě ji mohli prodávat!

(Úryvky z knihy Šest černých kohoutů - Pohádky a pověsti z Velkých Karlovic)

Soláň

Legenda o soli byla rovněž inspirací sochaři Martinu Gajovi, který vytvořil pro vrchol Soláně pomník. V reliéfu pomníku jsou dva býci sklánějící se na hrudkou soli.