Pro dnešního turistu je zvonička jen jakýsi dřevěný artefakt, ale dříve si zvoniček lidé vážili. Sami třeba bydleli daleko od kostela, a tak si kousek svátosti vystavěli ve svém údolí, aby byli blíže k bohu.
Zvonička měla svého zvoníka, který zvonil vždy ráno, v poledne a večer, také když někdo zemřel, nebo když hořelo. Ke zvoničce se rovněž chodívalo modlit např. při májových a i sousedé mívali tehdy k sobě blíž. A když byla nějaká sousedská nesrovnalost, všechno se prý vždy urovnalo cestou ke kapličce na...
Dřevěné zvoničky v Trojanovicích a na Frenštátsku
